Pocta Karlu Dražskému a jemu podobným

24. 10. 2009 23:31:26
Již pár měsíců se zajímám o hledání svých předků, historie a příběhů svého rodu. A musím říct, že jsem nikdy předtím nevěřil, jak vzrušující tento koníček může být. Pan Karel Dražský sice s mojí rodinou nic společného (bohužel) neměl, ale byl to natolik zajímavý člověk, že jsem se o něm rozhodl napsat článek.
Písmo Karla Dražského
Písmo Karla Dražského

Při mých občasných návštěvách digitálního archivu SOA v Třeboni si procházím jednotlivé matriky a různé knihy vesnic, ve kterých kdysi žili nebo žijí moji předkové. Je moc hezký pocit, když člověk objeví zase dalšího člena rodu, když se dostane hlouběji a hlouběji v již tak rozmanité struktuře své rodiny. Já osobně jsem si ale mimo jiné oblíbil i čtení obecních, popřípadě školních knih. Pokud člověk narazí na kronikáře, který psal čitelně a stylisticky v pořádku, naskytne se mu jedinečná příležitost zjistit, jak se tehdy doopravdy žilo. Naskytne se mu pohled do minulosti, který se zcela liší od různých encyklopedií nebo učebnicí dějepisu. Logicky v takové učebnici nalezneme mnoho faktů, mnoho dat, ale TU omáčku kolem a naprosto vše, co s těmi fakty souviselo, se z nich nedozvíme. A právě z toho důvodu si moc rád čtu obecní kroniky.

Například dnes ráno jsem narazil na školní kroniku Horní Plané. Malebné městečko na jihu Čech, které leží několik málo kilometrů od hranic s Rakouskem. V dnešní době je to hojně navštěvovaná rekreační oblast jak pro české, tak i pro německorakouské turisty. A jelikož v Horní Plané mám své prarodiče, ani na vteřinu jsem neváhal a začetl se právě do již zmiňované školní kroniky z let 1933-1947.

Tímto se konečně dostávám k hlavnímu tématu mého článku. Autorem kroniky totiž nebyl nikdo jiný, než pan Karel Drážský. Nyní něco málo k jeho historii. Narodil se na počátku 20. století roku 1903 v Praze jako syn presidiálního úředníka. V roce 1922 úspěšně složil maturitní zkoušku a ihned poté byl ustanoven učitelem kdesi v Dětmarovicích, kde vykonával svou práci necelý rok. Roku 1923 byl totiž odveden na vojenskou službu, kde působil až do roku 1931 (kdy požádal o přesun do zálohy). Ještě téhož roku, maje úmysl vstoupit znovu do školství, požádal Ú.M. Školský o místo – a právě díky tomu se dostal do Horní Plané jako řídící učitel v nově zřízené české škole.

Život v Horní Plané ve 30. letech nemohl být pro Čecha vůbec snadný, protože jak sám K. Dražský popisuje ve své kronice, v H. Plané z celkového počtu 1200 obyvatel bylo pouhých 100 české národnosti. V kronice totiž popisuje nejenom souhrn celého jednotlivého školního roku, ale i události, které ovlivňovali život v městečku. Zmiňoval se o hospodářské krizi v roce 1933, která silně dolehla na všechny obyvatele, reagoval na sílící nenávist německého obyvatelstva vůči české menšině, ale vždy věřil ve vzájemnou toleranci. Se svoji školou, která čítala pouhých 15 žáků, organizoval mnohé akce a osvětové besedy pro všechny Čechy v okolí a dalo by se říct, že hlavně díky němu v Horní Plané byl život pro česky mluvící obyvatele snesitelnějším.

Ve školní kronice se zmiňuje i mimo jiné o tom, jak se „jeho“ škola stávala nesčetněkrát terčem útoku německých obyvatel. Mnohokrát byly vymláceny okna, mnohokrát se ztrácelo již tak skromné vybavení školy. Ale Karel Dražský, ačkoliv by v Praze měl jisto jistě daleko snadnější život, vytrvával dál a organizoval různé besedy a výroční akce.

Průlomem věcí však byly volby do parlamentu a do zemských a okresních zastupitelstev. Karel Dražský se o nich zmiňuje takto: „Všichni skorem hornoplánští Němci vzplanuli pro nově utvořenou německou stranu Henleinovu, který osobně konal v Horní Plané veřejnou schůzi, se vší pompou odkoukanou z Hitlerova Německa. Na tuto schůzi sjelo se z celého okolí přes 3.000 Němců, většinou na kolech.“

Od této schůze započala agitace pro Henleina, která postihla celé město. Vylepovaly se všude různé plakáty, které dokonce byly polepeny i na oknech české školy, což pan Dražský nazval jako „cílenou provokací“. On ve svých zprávách byl vůbec hrozně vlastenecký a nenechával na německých obyvatelích nit suchou. Kritizoval německé občany, kteří se stávali den ode dne fanatičtějšími a přesto, přese všechno, dál prováděl různá sezení, například k výročí narození prezidenta „osvoboditele“ TGM, atd.

V jeho větách bylo vidět, že se jedná o člověka vzdělaného a chytrého. On moc dobře věděl, že situace v Horní Plané nedopadne dobře, ale učil stále dál – viděl totiž v dětech naději. Situace se v následujících letech začala ovšem dramaticky vyostřovat.

„I německé učitelstvo pracuje protistátně, ale tak, že se jim nedá ničeho dokázati. Zvláště vyniká učitel Benischek, který učí a propaguje starogermánštinu. Z celého maskovaného chování je vidět, že Čechy nemilují a že by raději patřili k sousední říši. Vedoucím Henleinovy strany v H. Plané je ultra Němec pan „Lžičař“, který se za jméno své stydí a nechá si říkat pan „Löffler“.“

Karel Dražský ovšem popisuje ve své kronice i snažení českého obyvatelstva, které si z Prahy „vydupalo“ dotace pro nové ubytovny. Situace v Horní Plané byla totiž taková, že pro ženatého Čecha s rodinou bylo nemožné sehnat bydlení, zatímco německé rodině se hned nabízel byt k dispozici. Těsně před Mnichovem v roce 1938 pan Karel Dražský ještě mimo jiné napsal:

„Chování Němců je stále stejné. Na venek loyální, skrytě Čechy i náš stát nenávidí a jsou zuřivými přívrženci Henleina. Jejich arijský vůdce „Lžičař“ pochází z české rodiny a jeho rodiče ani pořádně německy neumí. Zajímavé, jak pro „kšeft“ zradil národnost. On má totiž v Horní Plané obchod a dokud se politicky neexponoval, nevěděl pro dluhy kudy kam. Nyní je finančně zabezpečen. Za jakou však cenu – to ať si vyřídí se svým svědomím sám.“

Po Mnichovu se pan Dražský přestěhoval s rodinou zpátky do Prahy, kde se nadále věnoval své původní učitelské profesi. Tudíž z let 1939-1945 od něho moc záznamů není. Po válce se však na vlastní žádost dobrovolně vrátil do Horní Plané, kde právě probíhaly odsuny německých obyvatel a osidlování českými občany. Použiji velice stručnou část z popisu poválečného období: „Hned po návratu jsem se sháněl po zařízení bývalé české školy. Nezůstalo z něho však nic. Pomůcka se nenašla ani jedna. Školní nábytek zmizel stejně jako loutkové divadlo a nepodařilo se zjistit kam. Kraj byl v zóně americké okupační armády. Zajímavá byla změna smýšlení německého obyvatelstva. Všichni se dušovali, že nechtěli k Hitlerovi, že do strany S.D.P. vstoupili pod nátlakem a že byli vždy loyální. Jejich výmluvy však jim nic nepomohly. Do města se kromě říd.uč. Karla Dražského vrátili i Ing. Otto Trenda, lesní ředitel, Jan Vančura, bývalý soudní úředník a Karel Leroch, pošt. podúředník a ti chování Němců v místě velmi dobře znali. A tak spravedlivému odsunu neušel ani jeden z nich. Odsunem Němců a novým osídlením českým živlem, stala se Horní Planá po kolika staletích opět slovanským městem a dá Bůh, že jím již navždy zůstane.“

Nevím, jak probíhal dál život tohoto neznámého českého vlastence, který jako jeden z mnoha oddaně bojoval v nejtěžších chvílích českého národa. Sice beze zbraně, ale o to urputněji. Nevím, jestli by se i v dnešní době našel mezi našinci někdo, kdo by byl ochotný riskovat svými činy svůj život pro životy ostatních, pro svobodu svého národa. Takových, jako byl pan Karel Dražský, existovalo jistě daleko více, a já všem těmto lidem vzdávám svůj dík, protože si to opravdu zaslouží.

Tento článek je zveřejněn i na Gamepark.cz

Autor: Jan Hnízdil | sobota 24.10.2009 23:31 | karma článku: 15.54 | přečteno: 1258x

Další články blogera

Jan Hnízdil

Povinné očkování proti Covidu je v socialistickém systému zdravotnictví logickým vyústěním

Státy se dušovaly, že očkování proti Covid-19 nebude rozdělovat společnost na občany první a druhé kategorie. Všichni víme, jak to dopadlo. A tím to nekončí. V Rakousku začne od února povinné očkování a brzy to tak bude všude.

21.11.2021 v 11:15 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 972 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 27.15 | Přečteno: 540 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 520 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 470 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2991

Autor blogu vystudoval znalostní inženýrství na FIT ČVUT v Praze. Aktuálně pracuje jako datový analytik a .NET vývojář v jedné softwarové firmě.  

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...