Vládce snů

3.díl veleúspěšné povídky :-), bez přečtení předchozích dílů nemá smysl číst... Jinak samozřejmě předem děkuji za jakoukoliv kritiku.

            Byl druhý den ráno a Tomáš si spokojeně vykračoval pomalu do školy. Připadal si jako „Pan důležitý“, jako někdo, kdo může lusknutím prstu změnit cokoliv, co se událo. A on moc dobře věděl, že může. Tížil ho jen pouhý fakt, že se nikomu ze svých spolužáků nemůže pořádně svěřit.

            Ve škole byl psychicky nepřítomný, pořád si přemítal jeho poslední sen, sen o tom, jak zachránil svému pradědečkovi život, jak pozměnil historii své rodiny. Byla zrovna hodina dějepisu, kdy učitelka vyprávěla o druhé světové válce, o fašistickém Německu a špatných rozhodnutích Hitlera, které měly za následek celkové vítězství Spojenců. Tomáš laškoval s myšlenkou, že kdyby pozměnil historii, kdyby vůdci Třetí říše poradil, nebo nejlépe se ve snu za něho převtělil a vykonal jisté věci jinak, válka by dopadla jistě úplně odlišně. Třeba by teď měl lepší život a třeba by měl spousty přátel.

,A kdybych náhodou současnost tou „menší“ úpravou dějin pozměnil nějak výrazně, můžu vše přece kdykoliv dalším snem vrátit do původního stavu!‘ ujišťoval se Tomáš a zaháněl tak svoje nemalé pochybnosti.

Rozhodl se tedy, že tak učiní. Škola utíkala pomaličku, ale nakonec se přeci jen po úmorně nudných hodinách vyučování dočkal. Jako obvykle se doma zamkl ve svém pokoji, převlíkl se do pyžama, aby měl svoje pohodlí, a i když byly teprve tři hodiny odpoledne, nedělalo mu vůbec žádný problém usnout.

Všude kolem visely na stěnách hákové kříže, nábytek byl už od pohledu velice cenný, konkrétně jeho osobně nejvíce zaujal mohutný lesklý pracovní stůl z dubového dřeva, který se nacházel přímo před ním. Seděl na bytelné židli z téže materiálu a cítil, že se nalézá v těle muže středních let. Byl oblečen do přiléhavé vojenské uniformy, samozřejmě ověnčen několika symboly Třetí říše. Vlastně ho ani už moc nepřekvapilo, když v zrcadle poznal postavu Adolfa Hitlera, jednu z nejkrutějších a nejvýznamnějších osob 20. století.

,Tak jestli tohle někdy budu vyprávět lidem ze třídy, těžko mi to budou věřit!‘ zamumlal si jen tak pro sebe Tomáš, nepatrně se pousmál a ani si nevšiml, že promluvil německy. Už, už chtěl zvednout telefon, aby se spojil s jedním z jeho asistentů z vojenského velení, když se rozrazily dveře pracovny a v nich se objevila podivná postava muže s jakousi ještě podivnější zbraní. Už na první pohled bylo zřejmé, že tenhle člověk do 40. let 20. století rozhodně nepatří.

„Už nám došla trpělivost, Tomáši Rávlo!“ vykřikl neznámý muž ve tmavém obleku a z jeho zbraně vyšel modravý paprsek.

Náhle jako kdyby někdo zmáčknul tlačítko „konec hry“, Tomáš byl zpět ve své posteli ve 21. století, ovšem v pokoji nebyl sám. Totiž ten neznámý muž ze snu seděl maximálně metr od něho a hleděl na zmateného Tomáše velice přísným výrazem.

„K-k-kdo jste?“ zeptal se bojácně mladík o poznání staršího muže.

„Jmenuju se Alex, Tomáši. A nemusíš se mě bát…“ řekl neznámý černovlasý muž s bradkou. Jeho původně vážný výraz postupně ubíral na intenzitě, až se dokonce na chvíli zdálo, že se usmívá. Chvíli bylo ticho, načež se Tomáš zase směle otázal.

„J-j-jak sakra víte, jak se jmenuju?“

Pan neznámý se dal do smíchu a poplácal Tomáše přátelsky po ramenou.

„Vážně žádný strach, příteli“ začal svou odpověď Alex. „Víš, my Tě sledujeme už několik dní, Tomáši. Víme o tobě už prakticky všechno, nejen to, jak se jmenuješ. Jistě sis všiml svých neobyčejných schopností, jistě sis všiml, že nejsi jako ostatní, viď?“, zakřenil se neznámý návštěvník a svůj monolog jakoby ne a ne ukončit, jen si odkašlal a pokračoval dál: „Abych Tě už dlouho nenapínal, Tome, nejsi sám, kdo umí pomocí snu měnit události, které se již staly. Takových lidí jsou vlastně na světě stovky, možná i tisíce, jen o tom někteří ani nevědí. Mým úkolem a úkolem celé naší organizace je zabránit porušení dějové linie a jak už jistě tušíš, ten tvůj nápad s Hitlerem a ovlivnění druhé světové války by měl na dějovou linii drtivý dopad.“ Alex vstal a začal chodit po místnosti sem a tam.

„Vládci snů – tak se říká těm, kteří v sobě mají ono umění měnit historii, jako například ty a já, se rozdělují na dvě skupiny. Za prvé Ochránci, kam patřím i já, se snaží, jak už jsem říkal, v zachování časové linie. My dohlížíme na to, aby si každý Vládce snů nedělal s minulostí, co se mu zlíbí, a respektujeme události, které se staly. Druhá skupina, tzv. „Rebelové“, zneužívají svoje vlastnosti k tomu, aby měnili a upravovali časovou linii k obrazu svému. Už od nepaměti s nimi bojujeme a naštěstí zatím vždy úspěšně.“ Řekl skoro až s hrdostí ve hlase muž statné postavy a zadíval se na Tomáše, kterému šla z tolika informací hlava kolem.

„Jistě se teď ptáš, proč Ti to všechno vykládám…“ položil si otázku sám sobě a také si na ni sám odpověděl: „Víš, Tomáši, nikdy nic neříkám jen tak pro nic za nic a stejně tomu je i v tomto případě. Jednoduše chci, abys věděl, že ode dneška se tvůj život změnil. Už nikdy nebude jako dřív. A my Ti nabízíme pomocnou ruku. Nechci, abys mi odpovídal hned. Nech si to projít hlavou. Já se zítra vrátím a zeptám se ještě jednou.“ Řekl Ochránce a nenechaje Tomáše říct jedinou reakci se začal pomalu přibližovat k oknu, kde vyndal z kapsy jakési zařízení, které už měl Tomáš dnes jednou možnost vidět.

„A Tomáši“ řekl ještě Alex ve spěchu. „Už žádný blbosti, ano? Sledujeme Tě…“ dodal a se stiskem tlačítka a modravého paprsku zmizel kamsi do neznáma.

„Tak co, je náš, Alexi?“ zeptal se už z dálky postarší muž s bílými vlasy.

„Ještě ne, pane, ale myslím si, že zítra už budu moci na tentýž otázku odpovědět kladně.“ odpověděl jeden z Ochránců.

„Dobrá, výborně. Jen si musíme dát pozor, aby ho nezkontaktoval ještě dřív někdo z Rebelů. Vždyť víš, jak moc je pro nás ten kluk důležitý.“ Zamračil se stařec a usrkl si ze svého šálku horké kávy.

Článek je zveřejněn i na Gamepark.cz